Pred sto rokmi, v októbri roku 1918, sa objavilo na mapách sveta Československo. Po prvý raz v moderných dejinách národ slovenský a český získali spoločnú samostatnosť. Na čele tohto štátu stál, pre mňa jeden z najvýznamnejších mysliteľov, Tomáš Garrigue Masaryk. Rodák z Hodonína, podľa iných zdrojov z Kopčian. Sociológ, filozof, politik, náš prvý prezident. Autor nepreberného množstva odborných prác, od dizertačnej práce Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti (1881) až po Světovou revoluci (1925).
KEĎ PREZIDENT MYSLÍ
Texty tohto velikána našej politickej scény sú plné myšlienok, ktoré ma vždy silne oslovovali a pravdepodobne i ovplyvnili. Sú stále aktuálne a pripomínajú, že sme sa za sto rokov až tak nezmenili a boríme sa s rovnakými problémami, ako vtedy, pretože jak poveďel tatíček Masaryk pánovi Čapkovi: „Pořád dopředu: co bude zítra, za deset let, za staletí; veškerým svým konáním pokračujeme v dějinách a připravujeme budoucnost; proto se musíme ptát, co jsou to dějiny a kam míří vývoj budoucí.“
DEMOKRACIA SME MY
V prvej časti Masarykových myš-lienok priblížim jeho pohľad na demokraciu. Demokratický režim u nás nemá také hlboké korene ako v krajinách na západe, pretože i keď nám bola demokracia daná, bola nám hneď odobratá. Opakovane – fašistami, komunistami, nami samotnými. Doposiaľ mám pocit, že mnoho ľudí ani nemá jasno, čo presne demokracia predstavuje. Nie je to len sloboda, je to aj povinnosť a zodpovednosť. Nie je to anarchia ani zázračná „nadvec“, ktorá vyrieši všetky naše problémy. Je to systém, na ktorom musíme všetci pracovať, pretože základnou jednotkou demokracie nie je demokratický štát, ale demokraticky zmýšľajúci ľudia, ktorí majú záujem.
ČO NA TO MASARYK?
„Všechno má pro nás dělat stát, na všechno voláme vládu: stát se má postarat o naše zdraví, stát nám má spravovat střechu nad hlavou, stát má všechno subvencovat, pořád stát a stát, a my nic. Proto se zlobíme nejdřív na tu republiku, když nám něco chybí.“
„Není jen žebrota podomní, je i žebrota mravní. Já vždycky chtěl, aby každý byl sám sobě pánem. To platí politicky, sociálně i mravně. Být si pánem: to zahrnuje svobodu, ale i kázeň.“
„Ale svoboda není prázdný rám; do kterého by si každý vložil, co chce; pravá svoboda dělá místo pro lepší poznání, lepší organizaci a rozumnější jednání.“
„Demokracie sice znamená rovnost před zákonem, ale neznamená a nikdy nebude znamenat, že by všichni lidé měli stejný veřejný vliv a stejnou odpovědnost.“
KRÍZA MYSLENIA
Je priam zarážajúce, že hoci sa považujeme za súčasť modernej doby, máme blízko k mysleniu ľudí prvej republiky. Bol Masaryk vizionár alebo sme sa takmer vôbec nezmenili? Momentálna kríza demokracie tkvie v nezáujme ľudí. Nie je to len nízka účasť vo voľbách, je to aj nezáujem prečítať si volebné programy. Je to nezáujem zistiť, prečo sa veci majú tak, ako sa majú, a ako to ja môžem zmeniť. Ľudia čoraz viac dávajú na heslá, na populizmus. Paradoxom je, že i toto naše myslenie má korene ešte v Rakúsko-Uhorsku. Dosvedčí nám opäť Masaryk: „U nás ještě příliš dáme na hesla – to je, myslím, také jedno z dědictví po Rakousku-Uhersku; tenkrát jsme neadministrovali a nedělali politiku my, nýbrž Vídeň, a tak jsme si víc než zdrávo zvykli na hesla.“
Ako teda vyriešiť krízu demokracie? Možno by stačila väčšia angažovanosť, väčšia zodpovednosť, väčšia dychtivosť po informáciách; a možno by sme sa za tých sto rokov niekam posunuli. Veď predsa: „Člověku je vrozeno usilovat o poznání. Vždyť je to velice krásné něco poznat, něčeho se dovědět a dovídat se stále něčeho nového! Nezájem, lhostejnost je horší než nevědomost.“
Klára Horná