Je nám spolem dobre

Já a Adar
Archív: Milan Tomšej

Já a pes ménem Adar. Moc si rozumíme uš víc jak 10 rokú. Dostala ho vtedi manželka ot nevjesti na bílé Vánoce, jak dárek f krabici ot botú a tá její radosť sa aňi nedala opísat. Krásné chlupaté zerzavobílé šťeňátko, gulaté jak boxerská rukavica. Dnes sme z Adarem samí dvá dúchodci. Já v domje, on má svoju psí búdu. Najrači ale leží u vchodovích dverí a stráži každí múj krok, no mám aj strach, že ket o ňeho zapackuju, tak zrovna ten krok neustrážím a spadnu. Welšpringeršpanjeli sú polovní psi, no Adar plňí v mojém živoťe úlohu nenahraďitelného společňíka a strášcu domu.

Rás mja krátko po púlnoci obuďil šílením brechotem. Abi neobuďil aj súsedú, tak sem sa išel poďívat, co sa to na dvori ďeje. F tem sem viďel drámu, o kerú ide – náš dúm napadel malí ježek! Nevjeďel si s ňím radi, tak sem to musel virešit já. Ješka sem nabral na lopatu a šup s ňím za plot. Zaspával sem s pocitem, že to dobre dopadlo, protože to nebil nejakí zloďej, lebo zloďeja bich enom tak lachko lopatú pres plot nehoďil.

Z Adarem choďíme spolem na procháski do prírodi. Je to pes slíďič, a tak má furt šňupák u zemi. Vodu aš tak moc rát nemá, proto mja rás nemilo prekvapil, že zaslíďil aš g brehu Moravy. Neš sem ho sťihel okríknút, lupel do vodi a nemohél vilést spátki na visokí brech. Stalo sa to nedávno a tak išlo o život nám obom. Našťesťí on mjel obojek a já blísko kríček. Dvá starci v záchranej akciji a obá smrť f očách. Dopadlo to zase dobre, no ot tej dobi ho mám furt f prírodě na voďítku. Jednak je uš hluchí a jednak uš nejsme dobrí plafci.

Mosím priznat, že v ohrozeňí sme namočení rovním ďílem. Tak sem zas já inokedi zapomjel zavrít dvera ot garáže a jak sem nesťihel dorobit opravu na auťe, ešťe sem nechal aj otevrítú jamu. Nefšimel sem si, že Adar ležal f tej garáži pri mje a nevišel ven, ket sem otchádzal. Ráno idu psa nakrmit a jeho ňigde. Hledal sem ho po zahraďe, po dvori, ale bezúspješňe. Ten pocit bich uš nescel zažit. Hnet mi napadlo, či sem ho nezabuchel v garáži, a tak aj bilo. Múj společňík spadel do tej više metrovej jami. Viďel sem, že našťesťí žije, no mjel sem co ďelat, abich ho s tej jami vitáhel. Asi dva dňi kríval na nohu. Je to velkí bojovňík a inteligentňí tvor, lebo ví, co pro mja znamená. A opačňe. Dúfam, že nejakí pátek to spolem ešče potáhneme. Já a pes ménem Adar.

Píšu enom to, co sem v mojem živoťe viďel, čul a zažil.

Miloslav Tomšej st.,
Skaličan ťelem aj dušú