Mikuláš, co mi dáš?

Opravdu ten čas leťí. Teprv choďil a už zas bude choďit Mikuláš. Pro malé ďecka je to deň radostňí, no aj tak trochu strašidelňí. Já jak ďecko sem Mikuláša vihlédal, lebo sem čul, že je to dobrák a dobrím ďeťom dobroti rozdává. A já sem bil presvječení, že dobré ďecko su. Tré kamaráďi sa dohodli a pjekňe sa oblékli za Mikuláša, anďela a čerta. Ket sa začalo stmívat, choďili ot domu g domu a rozdávali srandu, radosť, ale, jak sem sa už zmíňil, aj strach. Mikuláš išel popredu, mjel bílú nočňí košelu, ozdobenú hvjezďičkama a opásanú bílú šňúrú na prádlo. Čepicu si uďelal s papírového míška ot múki a na ňu nakreslil žlutí kríš. Tvár mjel pomalovanú a bradu uďelanú z vati.

V jednej ruce mjel bílú palicu, v druhej prúťení košík a v ňem dárki pro ďecka – japka, orechi, nejakí ten perňík alebo cukrové. Čokoláda bila vzácnosť. Aj anďel mjel nočnú bílú košelu, na kerú si ťestem z múki nalepil hvjezďički z barevného stanijolu. Krídla si vistrihel s papíru a olepil pérkama z husi. Líca si pomaloval na červeno. Choďil za Mikulášem a enom sa usmíval. Čert bil posledňí. Hubu si zašmudlal sazama, kožuch mjel chlupatí a v ruce držal retas z maštale ot krávi. Na hlavu si dal černú čepicu z dvoma rohama uďelaníma ze starích rukavíc, keré vicpal papírem alebo pilinama. Retazú silno hrkotal a strašidelňe brblal. Nekedi sa ďecka ot strachu aj pot stúl skovávali.

Ket k nám došel Mikuláš z anďelem aj čertem, odvážňe sem sa opítal: Mikuláš, co mi dáš? Dostal sem s košíka dobrotu a enom co sem sťihel poďekovat, čert pri mje retazú zahrkotal a strašidelňe zabrbotal. Rosplakal sem sa velice. Ket táto trojica odešla, opítal sem sa mamki, proč z Mikulášem choďí aj čert. Místo otpovjeďi sem ale mosel priznat, co sem poviváďal zlého. A tak sem mamce slúbil, že uš v drúbežárňi, kerá patrila Hospoďinskej školi, nebudu po slépkách házat kaménki a aňi nebudu chitat malé kačenki a házat ich do vodi. Aj ket na Mikuláša a na čerta uš dávno nevjerím, pro istotu to nerobím dodnes.

Píšu enom to, co sem v mojem živoťe viďel, čul a zažil.

Miloslav Tomšej st.,
Skaličan ťelem aj dušú