Articles by Miloslav Tomšej, st.
Moji kamaráďi ribári
Začína ribárská sezóna a tak, ked nemožu večer zaspat, aspoň spomínám na mojich dvoch velice dobrích kamarádú ribárú. Stana Geher jezďil do našeho mjesta jak strojvedúci (mašinfíra) z Veselá nad Moravú a Venda Horňáček robil v Grafobali u stroja. Občas […]
Uš vás máme
Že prí lepší sa má ten gdo neďelá a viďelá. Neco pravdi na tem je, no pro klud mojej duše mám rači robotu uďelanú a mám radosť, ket viďím vísledek. Ale je téš pravda, že z roboti sa […]
Neš nebude kam uhnút
Nedávno sem sa obuďil do upršaného rána. Sňívalo sa mi, že sem si zapomjel u holiča parazól. Proč? Ešťe furt neňi známe propojeňí sna ze skutečnosťú a je to snát dobre. Aspoň je nat čím rozmíšlat. Pro […]
Dvje lipki
Do neba visoko, do Prahi daleko. A do Brazílije ešťe dál. Pítáte sa, co pletu do Skalice Brazíliju? Dicki, ket viďím ve správách, jak tam ve velkém virubujú prales, tak mja to bolí a cíťím […]
Je nám spolem dobre
Já a pes ménem Adar. Moc si rozumíme uš víc jak 10 rokú. Dostala ho vtedi manželka ot nevjesti na bílé Vánoce, jak dárek f krabici ot botú a tá její radosť sa aňi nedala opísat. Krásné […]
Neňi nad dobrý korének
V noci sem sa obuďil, lebo mja rozbolel zub. Dostal sem strach, protože uš je to múj posledňí. Pres deň pobolíval, bilo to ešťe pret opatreňáma proťi šíreňú koronavírusu, a tak sem zašel zubarovi. Bál sem sa, […]
Dvá dúchodci na ulici
Rát choďím do mjesta, lebo doma je mi jednak smutno a jednak postretávam venku hodně známich. Slovo dá slovo a na smútek zapomenu. Ide o to, že smútek neňí zdaleka jeďiné, na co čím dál, […]
Spolužák Frautek
Do mješťanskej školi to bilo pro mja enom pár krokú pres ulicu. Mjel sem šťesťí a ráno sem sa mohel válat f pelechu délej jak spolužáci s Predmjesťá alebo s Trávňíkú, kerí moseli stávat o […]
Na kalvarce
Na Kalvarce, na temto historickém mísťe Skalice, sem s kamarádama prožil jak chalan hodňe času. Bilo to také naše hrišťe na kopci. Nebil tam ešťe postavení Dom smutku a tak sme sa pri památnej velkej […]